MALÍŘ PETR VLACH A JEHO NOVÝ REALISMUS

Výstavu obrazů Petra Vlacha (* 1969) otevřelo Městské kulturní středisko Třebíč ve své Galerii Malovaný dům v městském centru.

Autor působí v Polné, je členem Spolku výtvarných umělců Vysočiny v Jihlavě. Doma se přiřadil k současným výtvarníkům Vysočiny autorskou výstavou v jihlavském Hotelu Gustav Mahler na podzim 2014 (viz autorův článek o této výstavě v KN 43/2014.). V posledních čtyřech letech byl vybrán jako jediný Čech k účastem na velkých mezinárodních tematických výstavách Human Right v severoitalském Roveretu. Na té právě probíhající je zastoupen loni dokončenou malbou s asamblážovými prvky, která má název Zahrada.

Vlachovy obrazy nejsou názorné. Jinak řečeno, Vlach není realista. Jeho obrazy ale mají příběh – jakkoli to může být vnímáno i jako zvláštnost. Nekonkrétní malířství příběhy zpravidla nesděluje, neužívá prostředky, které by ukazovaly cestu k literárním obsahům. Vlach je však s to před každým svým závěsným obrazem (většinou jsou to komplikovaně komponované rozměrné plastické celky z různých materiálů) vyprávět shrnující děj.

Petr Vlach je bezpochyby odvážným malířským konstruktérem a myslitelem s dynamickým projevem, který umí do opravdově osobitých poloh rozvinout a originálně zužitkovat materiálové a formové výtěžky moderního malířství. Výstavu pro Třebíč sestavil z malířských děl ve formě takzvaného nového realismu. Oživuje v nich myšlenky a postupy původních aktérů nového realismu z doby před půlstoletím. S časovým odstupem, v jiných společenských poměrech a v souvislostech jiných myšlenek pracuje s jinými materiály – shlukuje pomalované řasené textilie, fragmenty oděvů, v kompozicích uplatňuje prolínající se linie lan a provazů. V některých realizacích téma pozvedává ze syrovosti k tlumenému stupni lyriky.

Stěžejním artefaktem výstavy, vlastně jedním z nejvýraznějších Vlachových dosavadních děl vůbec, je rozměrný obraz (přes osm čtverečních metrů) s titulem Svatba. Svatební akt, který je povšechnou inspirační kulisou díla, evokují užité originály bílé róby nevěstiny a saka ženichova fraku, obé v malířově plošné tvarové úpravě v kombinaci s plastickými lineárními prvky provazů a lan. Obraz je zpracován v členité faktuře a spolu s bílou a černou je převládající barvou zlatá v různých odstínech. 

zdroj: Kulturní noviny, autor: Jan Dočekal