08.07.2016
Malíř Petr Vlach (*30. 4. 1969) je autodidakt, člen jihlavského regionálního spolku Unie výtvarných umělců České republiky.
http://old.literarky.cz/jan-docekal/23046-petr-vlach-tvoi-co-chce-a-jak-chce-a-est-haiku-na-jeho-obrazy
Od podzimu 2014 měl osm autorských výstav. První pod titulem Borůvky v Hotelu Gustav Mahler v Jihlavě, dalších sedm loni a letos pod názvy Lidé jako růže (Galerie Kruh, Třebíč a Muzeum synagoga, Polná), Kravaty a růže (Senát Parlamentu České republiky, Praha), Obrazy (Stará radnice, Žďár nad Sázavou), Sváteční šaty (Galerie Malovaný dům, Třebíč), Zlatý motýl před bouří (Muzeum a galerie, státní zámek Dačice). Z kolektivních výstav jsou nejvýznamnější čtyři Vlachova zastoupení (každoročně od roku 2013) na mezinárodních výstavách Human Right v Roveretu (Itálie).
Nynější Vlachova tvorba má některé rysy spřízněné s novým realismem. Je to svébytné vícevýznamové oživení myšlenek a postupů, které prvotně vytryskly před půlstoletím. Vlach se značným časovým odstupem, v jiných společenských poměrech, jinými materiály a v souvislostech jiných prolínajících idejí věcně upozorňuje shluky pomalovaných a řasených textilií, fragmenty oděvů, zauzlovanými lany a dalšími prostředky na zevšednělé užité věci, a to především, sestavuje s kompoziční dokonalostí nedeskriptivní reliéfní asamblážové příběhy, jejichž sdělnost je někdy přímá, jindy enigmatická.
Už vícekrát k tomu řekl: Dělám, co chci a dělám to, kdy chci a jak chci. Míjí mne všelijaká teoretická poučení, co je dnes aktuální a co je už tzv. neživé. Stejně tak to, že obvyklý třístupňový vzorec „autor – předmětné dílo – konzument“, je dnes už prý vnímán negativně.
Jde dopředu cestou poznávání a praktického ověřování toho, co poznat lze a z čeho je možné se poučit pro uskutečňování vlastních impulzů. To jsou východiska nezávislého subjektivního projevu, jenž má ambici stát se součástí kontinuity proměňované v čase. V těchto souvislostech je Vlach veden tužbou pracovat na díle a dokončit je jako výhradní osobní projev. Nenadbíhá kritice ani povrchním obdivovatelům. Neúčastní se ostudných komerčních her galerií s majetnými klienty.
Měl jsem možnost připomenout obrazy Petra Vlacha několika články (také na webu Literárních novin). Nevylučuji, že některý má nadbytečné množství slov. Teď jsem chtěl, aby slov bylo co nejméně. Na dvacet Vlachových děl z loňských a letošních výstav jsem napsal haiku – trojverší o sedmnácti slabikách. Šest z nich zde s potěšením předkládám.
zdroj: Literární noviny, autor: Jan Dočekal