Petr Vlach tvoří obrazy z prvků ze staré továrny

Každý výtvarník prochází určitými etapami. Také devětačtyřicetiletý Petr Vlach, který jako autodidakt začal vystavovat teprve před několika lety.

Jeho velké abstraktní obrazy se nedaly přehlédnout. Od „čisté“ malby přešel k tvorbě obrazů s kusy látek nebo oblečení či obrazy „přepásané“ provazy. Trojrozměrná působivá díla.

Nyní vytvořil další dva velké obrazy – bezmála třímetrové dílo na šířku dosahuje výšky dospělého člověka – obrazy nesou názvy Pozemské cesty a Nebeské cesty. Na bílém podkladu jsou umístěny části kabelů či strojních vypínačů z bývalé polenské škrobárny.

„Jako malí kluci jsme si tam hrávali,“ začíná Petr své vyprávění, „továrnu pak v devadesátých letech zavřeli.“ Jako rodilý Poleňák, zná každý kout jako své boty. Výtvarné dílo nespadne z nebe jen tak. A tak Petr kolem kabelů, už ve svém ateliéru, chodil více než rok a přemýšlel, jak s nimi „naložit“.

Aby z něčeho starého a nepotřebného vyvstalo něco nového. V tomto případě vznikly asambláže cesty lidí - cesty pozemské i nebeské, kdy někteří lidé jdou s proudem, jiní proti němu…

„Musím si vždy vytvořit nějaký příběh,“ prozrazuje, jak postupuje… a pak už vyrobil rám, do něj překližku, na ni plátno. Ateliér i tvorba Petra Vlacha upoutá na první pohled rozměrnými obrazy. „Vždy se mi líbily velké formáty,“ přiznává.

A vrátíme-li se k dvěma obrazům inspirovanými starou továrnou, tak kabely nelze umístit na malou desku. „Musí být vidět ta hmota!“ Jak ale potvrdí, velká díla dají velkou práci i fyzicky. Jemu se naštěstí práce „rukama“ líbí, nevýhodou ale může být umístění obrazů.

autor: novinkyvysocina.cz, zdroj: Jihlavské listy