Umělecká dráha

Počátek byl v Itálii

Děje a situace, které jedinci pozmění život, přicházejí nečekaně. Nadšený amatérský výtvarník Petr Vlach
(nar. 1969, působí v Polné u Jihlavy) se před třemi lety dozvěděl, že v severoitalském Roveretu se udá další ročník
mezinárodní výstavy současného umění Human Rights (lidská práva).
Poslal pořadateli fotografii rozměrného plátna nazvaného Prisoner (Vezeň).
Porota dílo přijala. Jarem 2013, kdy výstava byla otevřena, započala Vlachova cílevědomá, úspěšně se rozvíjející dráha umělce. Stal se členem Unie výtvarných umělců České republiky, jejího regionálního Spolku výtvarných umělců Vysočiny v Jihlavě.

Obraz Prisoner věnoval do stále expozice Roveretské nadace Opera Campana dei Caduti

V roce 2014 byla výstava Human Rights uspořádána k 100. výročí První světové války. Měla podtitul From War To Peace
( Z války do míru). Vlach se zůčastnil podruhé. Vystavil obraz život, s nápadnou plošnou destrukcí evokující válečný zmar.

Pak, na podzim roku 2014, již směle vystoupil s kolekcí tří desítek rozměrných obrazů se souhrnným titulem Borůvky
v reprezentativním historickém interiéru Hotelu Gustav Mahler v Jihlavě.

V roce 2015 byl v Roveretu zastoupen potřetí. Mezinárodní výstavu s podnázvem La casa della pace (Dům míru) obeslal provokativní malbou - asambláží ve stylu Nového Realismu, s názvem Požírán kravatami. Vyjadřuje vlil vysokých politiků na mírová či válečná dění kdekoliv na světě a naprostou bezmoc prostého člověka. Je to materiálový obraz opticky přitažlivé ikonické kompozice. V rovině přenesení je výrazně politicky a humánně účastný, svým sdělením ve Vlachově tvorbě jedinečný.

Další dvě autorské výstavy menších obrazových kolekcí v roce 2015, v galerii Kruh v Třebíči a v Muzeu Synagoga v Polné, ukázaly Vlachovo směřování k výrazové osobitosti na principu soudobého přístupu k Novému realismu.

Začátky tvorby

Malířské začátky Petra Vlacha leží na začátku 90. let minulého století, ale náležitě tvoří od roku 2009. Není zasažen žádnou orientační odbornou tvůrčí lekcí. Na místo, na němž je průběžně v tomto čase, dospěl subjektivními pěšinami poznání. Vůlí a zápalem překlenul úskalí a neskrývá ambici pokračovat v sebevzdělávání skrze tvorbu, s vizí nalezení v převaze subjektivního malířského výrazu. Protože nevyznává metodu objektivního zprostředkování skutečnosti světa, pravděpodobně zůstane nezobrazujícím výtvarníkem. Půjde ve směru vyznačeném třemi dosavadními autorskými výstavami. Ty ukázaly na jeho poučení z vývoje umění ve 20. století, sdružené v dotycích abstraktního expresionismu, geometrické abstrakce, tašizmu, a nového realismu.

Dle teorií týkajících se nedeskriptivních směrů malířství neměly by Vlachovy obrazy vyjadřovat nic konkrétního. Ale patrně vyjadřují. Dle autora dojista. Příčina je tato: Ví o existenci odborných poučení, ale není s nimi ztotožněn. Upíná se, vedle volných témat, např. k sociálním otázkám a k humanismu. Do roviny výchozího bodu vzniku obrazu ukládá v ideji kód příběhu, který má dle jeho verbální interpretace inspirační sílu. V procesu tvorby je onen příběh ovšem překryt malbou nebo autorským nakládáním s materiálovými jednotlivostmi (např. v asambláži). Tedy není zřetelně definován, vnímatel jej sotva může zachytit. Specifický smysl míněného příběhu tak zůstává u výtvarníka, pro něhož je žitým podnětem tvorby. Ve shrnutí je to prazvláštní spojnice modifikované konceptuální literární tvorby (příběh v mysli) s nefigurativním malířstvím pozoruhodné úrovně.

K příbuzným výsledkům Vlach dospívá, ovšem přes prostor jiné formy - již jmenovaný nový realismus. Svébytně oživuje myšlenky a postupy jeho aktérů vytrysklé před půlstoletím.

Nejdůležitěji jde o francouzského umělce Gérarda Deschampse (i on je autodidakt) a jeho revoluční monumentální asambláže. S časovým odstupem, v jiných společenských poměrech, jinými materiály a v souvislostech jiných prolínajících myšlenek Vlach věcně upozorňuje shluky pomalovaných a řasených textilií, fragmenty oděvů, částmi oblečení, zauzlovanými lany na zevšednělé užité věci (série Hadry umělce). Nejednou své téma pozvedává ze syrovosti k tlumenému stupni lyriky (Symfonie, Zimní zahrada, Zlatý motýl, Růže). Oddělený akcent patří asamblážové kompozici Požírán kravatami, již třikrát vystavené, také v Itálii. "Vnořený příběh", který nese, má oproti jiným výjimečnou narativní intenzitu vystupující ze souladného skladebného uskupení. V malé kolekci děl polenské výstavy na konci léta 2015 Vlach představil premiérově, v asambláži temného surrealistického ladění, užití syntetických kostí. I zde je načrtnut, v enigmatickém zahalení literárního podtextu, příběh, k němuž se kuse dovolává titul - Požírán ZOO).

                                                                                                 Jan Dočekal, historik umění a kulturní publicista.